České země za Lucemburků se postupně staly významným politickým, obchodním a kulturním centrem tehdejší Evropy.

Praha se ve druhé polovině 14. století stala rezidencí římského panovníka a živým velkoměstem, v němž se střetávaly různé kultury a také náboženství.

Lucemburkové prosluli rovněž jako mecenáši umění, zakladatelé vzdělanosti a tvůrci staveb, což se projevilo i za hranicemi Českého království. Na pražském císařském dvoře se setkávali nejlepší umělci, aby svými uměleckými díly oslavili panovníka a dodali Svaté říši římské na lesku.

Za vlády moravských markrabat z rodu Lucemburků (Jan, Jindřich, Jošt) zaznamenala velký rozmach také Morava. Ostrava, přesněji Moravská Ostrava v tomto období byla správním, hospodářským a obchodním centrem držav olomouckého biskupa na severovýchodě Moravy.

Dne 17.5.1362 vydal císař Karel IV. v Opavě listinu, v níž udělil městu Ostravě právo konat každoročně výroční trh. Tato listina je mimochodem nejstarší dochovanou listinou pro Ostravu ve fondu Archivu města Ostravy.

Z původně téměř nevýznamných říšských hrabat, která sídlila na západ od Rýna a měla blíže k francouzskému dvoru, se v průběhu první poloviny 14. století stal jeden z nejúspěšnějších evropských panovnických rodů pozdního středověku.

O vzestup rodu Lucemburků se zasloužili dva bratři – trevírský arcibiskup Balduin (1285-1354) a jeho starší bratr Jindřich (1275/1276-1313), který jako první z rodu dosáhl titulu římského krále i císaře. Jindřichovi potomci pak zásadním způsobem ovlivňovali dění ve Svaté říši římské více než sto let (1308-1437).

Ziskem Českého a později i Uherského království získali kontrolu nad nejrozsáhlejším územním komplexem ve východní části střední Evropy.

Především České království v čele s Prahou zaznamenalo nejen politický a hospodářský, ale i mimořádný kulturní vzestup. Panovníci z rodu Lucemburků si velice dobře uvědomovali význam umění pro prezentaci moci a vlastní vladařskou reprezentaci, a proto na svých dvorech zaměstnávali ty nejschopnější umělce přicházející z různých koutů Evropy.

Západní Evropě se chtěli přiblížit i v dalších oblastech, důkazem je kupř. založení Pražského vysokého učení.